Nemorální poplatky inkasované některými inkasními agenturami
Podporujeme inkasování přiměřených nákladů vymáhání, které by měl nést dlužník. Jelikož praxe byla různá a nijak limitovaná, v roce 2013 se Asociace inkasních agentur (AIA) snažila tuto problematiku sama uchopit.
Členové AIA se po nelehké diskuzi domluvili na maximálních výších nákladů, které by si mohly inkasní agentury účtovat a přenášet na dlužníky. AIA však následně byla upozorněna Úřadem na ochranu hospodářské soutěže, který zvažoval zahájit řízení pro podezření z kartelové dohody. Pokud by AIA chtěla své členy zavázat k nepřekračování dohodnuté výše poplatků za mimosoudní inkaso, porušila by zákon.
Z toho důvodu AIA své doporučení stáhla a od té doby se k jakýmkoli výším nákladů přenášených na dlužníky z principu nevyjadřuje. Jenže praxe je taková, že jedna inkasní agentura si účtuje na pohledávku ve výši 1500 Kč např. 500 Kč nákladů, jiná 1500 Kč a další třeba 3000 Kč.
Vedle nemorálnosti výše některých účtovaných poplatků a nákladů mimosoudního inkasa je také třeba vnímat, že prostředky vynaložené dlužníky na jejich úhradu by jim jinak mohli pomoci uhradit jejich jiné dluhy po splatnosti a dostat se z dluhové pasti.
Neetické praktiky
Činnost členů Asociace inkasních agentur (AIA) je založena na Etickém kodexu. Ten je průběžně doplňován a aktualizován už od roku 2002. Etický kodex je závazný pro členy AIA, kteří jej dobrovolně přijali za svůj.
Existuje však asi 20% podíl na trhu inkasních služeb, který mají inkasní agentury – nečlenové AIA. Ty nejsou nijak regulované a musí dodržovat „pouze“ standardní právní úpravy.
Jedná se většinou o malé společnosti či fyzické osoby, jenže dopad jejich neetických aktivit je i na členské společnosti. Veřejnost nerozlišuje mezí tím, kdo je členem AIA a řádně dodržuje etická pravidla, a kdo stojí mimo asociaci. Všichni jsou potom v očích veřejnosti ti vymahači s basebalovými pálkami.